Její předchůdkyně, přibližně stejného tvaru a velikosti, stála od roku 1904 ve slezských východních Sudetech, dnešním Hrubém Jeseníku jako Habsburská strážní věž, postavená a provozovaná Moravsko-slezským sudetským horským spolkem. Od roku 1912 byla věž otevřena pro veřejnost. Se zánikem Habsburské monarchie na konci 1. světové války a vznikem samostatného Československa byl název rozhledny změněn a od tohoto okamžiku nesla jméno 1492 metrů vysoké hory, na které byla postavena. Rozhledna se následně stala oblíbeným výletním místem pro všechny generace. Po nuceném vysídlení sudetoněmeckého obyvatelstva po 2. světové válce byla rozhledna ponechána svému osudu, až se nakonec zhroutila. Zbylé torzo rozhledny bylo nakonec armádou odstřeleno. Přibližně 480 kilometrů západně od Hrubého Jeseníku byla po mnohaletých přípravách během pouhých tří měsíců na Wetzsteinu u Lehestenu v nadm. výšce 792 metrů postavena rozhledna pojmenovaná Bismarkova věž, zřízená odnoží Spolku Duryňského lesa. Základy rozhledny měly tvar pravidelného osmiúhelníku, poté přecházely do válcovité věže s průměrem přibližně tři metry. Po kamenném následovalo ocelové točité schodiště zakončené vyhlídkovou plošinou. Při výšce 21, 5 metrů si mohli návštěvníci dopřát nádherný výhled do všech stran. Lufťáci především z Berlína a Lipska se dlouhá desetiletí starali o to, aby zlepšili chudý život v tomto regionu a každoroční slavnosti pořádané na Wetzsteinu se staly tradicí. Během 2. sv. války a po následném opevnění hranice tehdejší NDR nebyla rozhledna dále udržována. Brzy se objevily trhliny, které sledovaly spáry mezi žlutými greppinskými kameny. Již během plánování vojenských zařízení na Wetzsteinu, která sloužila obraně vzdušného prostoru, byly rozhledna Bismarckturm v roce 1979 odstřelena. O tři roky dříve, v roce 1976 se setkali tenkrát ještě mladí muži vysídlení z Hrubého Jeseníku, aby založili Spolek rozhledny Altvater/Praděd (Altvaterturm Verein) v Langgöns v Hesensku. Za cíl si dali zřízení kopie rozhledny Altvater, zřícené v jejich rodné zemi zde v Německu. Roky strávili hledáním plánů původní rozhledny, hledáním vhodného místa pro stavbu a vypracováním modelu stavby zmenšené v určitém měřítku. Zároveň byla zahájena sbírka, která měla spolu s případným využitím dotací zajistit financování. Žádosti o povolení stavby plánované rozhledny byly vypracovány pro několik různých míst, převážně v Hesensku, Porýní Falci a Severním Porýní Vestfálsku. Po znovusjednocení obou německých částí se ovšem otevřely nové obzory. U příležitosti navázání partnerství mezi městy Neustadt am Rennsteig v Duryňsku a Ehringshausen v Hesensku, dověděl se nově etablovaný Spolek Duryňského lesa (Thüringerwald Verein) o záměru Spolku rozhledny Altvater. Roku 1995 byl rychle navázán kontakt s městem Lehesten. Po čase vzájemného poznávání se, došlo k vypracování návrhu plánů na zřízení rozhledny na vrchu Wetzsteinu. Samotný proces byl podporován radou města Lehesten a správou města doveden do zdárného konce po stránce obsahu, rozsahu a plánování jednotlivých kroků ve spolupráci se zemským okresem Saalfeld-Rudolstadt, Správou Duryňského lesa a Durynským zemským správním úřadem. Rozhodnutím tohoto posledně jmenovaného úřadu z října 1998 nastal přelom z fáze plánování stavby k její skutečné realizaci. Mnohem náročnější to však bylo s financováním záměru. Ačkoli vzrůstala ochota členů spolku podílet se na sbírce, bylo ještě pro uskutečnění projektu za předpokládaných 2, 6 milionu Marek zapotřebí nemalé částky. Dlouhé měsíce vyjednávání s duryňským Ministerstvem hospodářství nevedly k žádnému výsledku. Přesto se na Wetzsteinu 11. dubna 1999 konal slavnostní výkop budoucí stavby. Tento slavnostní akt se stal opravdovou lidovou slavností a a nejeden člen Spolku rozhledny Atvater ale i starší obyvatelé Lehestenu měli slzy v očích z dojetí, když vybrané osobnosti poprvé kopli do země, jak o tom psaly noviny Osttüringer Zeitung 14. dubna 1999. Zvláště po této události nalezl Spolek mnoho přátel a mecenášů, kteří se na realizaci tohoto záměru dále podíleli. Nová Iniciativa tehdejšího Spolkového Úřadu práce o zajištění a zadávání práce dlouhodobě nezaměstnaným byla zpočátku přijata s rozpaky. Po vyjasnění rámcových podmínek pro zaměstnávání nezaměstnaných kvalifikovaných stavebních dělníků následovala dohoda s Úřadem práce v Jeně, který přislíbil uvolnění prostředků ve výši odpovídající objemu pracovních hodin potřebných pro realizaci stavby. Začátek stavby byl po tomto kroku stanoven na 1. listopadu roku 2000. Práce začaly okamžitě a mohly pokračovat i v průběhu první zimy 2000/2001. Následující zimu byly stavební práce přerušeny a pokračovalo se na jaře 2002. V důsledku platební neschopnosti, do níž se stavební firma mezitím dostala, vznikla neplánovaná stavební přestávka v délce asi čtyř měsíců. Byla nalezena nová firma, která poté ve stavbě pokračovala. Stavitel, zastoupený předsedou Spolku rozhledny Altvaterturm, p. Kurt Wesse, se tímto krokem dostal do nezvyklé situace. Byl zároveň pověřencem současného zadavatele a do budoucna fungoval i jako stavbyvedoucí přímo na místě. Následovalo uzavření trvalých pracovních smluv s pracovníky, kteří byli dosud nezaměstnaní. Za spolupráce všech dodavatelů převážně z blízkého okolí stavby, mohla být stavba dokončena v takové míře, že mohl být stanoven termín slavnostního otevření rozhledny na 28. srpna 2004. Tohoto slavnostního aktu se zúčastnilo více než 6800 návštěvníků z téměř všech zemí Spolkové Republiky, ze Švýcarska, Rakouska a rovněž zástupci Evangelické církve z České Republiky. Z Polska se prezentoval pěvecký sbor,který má již dlouhá léta úzké vztahy s Lobensteinským sborem svazem vyhnanců. Především ekumenická bohoslužba na počátku prvního dne a katolická na počátku druhého dne slavnosti byla vyjádřením principů Spolku rozhledny Altvaterturm: Nikoliv pomsta a odplata, nýbrž smíření je cílem budoucího konání. Po slavnostní řeči předsedy Spolku přišly na řadu projevy mnohých dalších osobností veřejného života. Udělením medaile Za zásluhy Spolkové Republiky Německo předsedovi, panu Kurtu Wessemu, byla stejnou měrou oceněna i práce celého spolku, jeho pomocníků a sponzorů, kteří na bývalé hranici mezi Východem a Západem postavili stavbu, která je nejen symbolem smíření v Evropě. Stavba, která se skládá ze suterénu, přízemí a devíti nadzemních podlaží a jejíž vyhlídková plošina se nachází v nadmořské výšce 824 metrů plní současně více funkcí. V přízemí se nacházejí dvě restaurační místnosti pro hosty s kapacitou asi 50 míst k sezení. Další místnosti byly vybaveny spolky a svazy. V nich je vystaveno historické bohatství ze staré vlasti. V nikách vnější fasády jsou znázorněny nejstrašnější události z let 1945/1946. Na schodištích poukazují znaky měst a obcí ze staré vlasti společně se znaky partnerských měst na těžké začátky po příchodu vyhnanců do Německa. Dřevem obložené stěny prostor pro hosty rozhledny zdobí znaky obcí, které darovaly krajanské spolky. V suterénu byla zbudována kaple, za jejíž ochránkyni byla zvolena Svatá Alžběta. Je to místo, které slouží k zachování a prohloubení společenství všech křesťanských církví. na stěnách kaple jsou kamenné desky s vytesanými jmény míst převážně Hrubého Jeseníku. Podávají svědectví o počtu obyvatel v roce 1939, počtu padlých za 2. sv. války a počtu lidí, kteří zvůlí a vyhnáním přišli o život. Jsou také svědectvím toho, že osídlování Sudet probíhalo již ve 12. a 13. století převážně německými kolonisty z oblasti dnešního Duryňska, Francka a Saska. Povoláni českými panovníky, přichází mnoho Němců přes okrajové části Čech do země. Horníci, sedláci a řemeslníci. Jsou jim dopřána mnohá prvilegia a zakládají města podle německého práva. Vytesány do kamene jsou v Alžbětině kapli také názvy německých sídelních oblastí východní Evropy, jejichž existence je rovněž doložitelná po mnoho století. Rozhledna Altvaterturm je tedy svým historickým odkazem nejen vzpomínkou na nucené vysídlení lidí ze Sudet, ale také jiných oblastí Východu a byly zřízena jako památník pro budoucí generace. S poznáním historické pravdy bylo nucené vysídlení lidí z jejich vlasti radikálním antidemokratickým aktem na úkor jedné národnostní skupiny, stejně jako předtím obsazení těchto oblastí nacionálně-socialistickým Německem aktem agrese a anexe. Trpícími byli vždy lidé, kteří v této oblasti žili. Není žádných pochyb, že vyrovnání dluhu zúčastněných na materiálních ztrátách, a již vůbec ne na způsobeném utrpení nemůže být řešením pro budoucí společnou cestu Němců, Čechů, Poláků a ostatních národů. Uznání vlastní viny na jednání po ukončení 2. sv. války všemi zúčastněnými národy včetně spojenců a vzdání se nároku na odškodnění jsou předpokladem pro to, aby mohlo, aby mohlo být s ohledem na historii, při zachování tolerance, zajištěno budoucí mírové soužití. Rozhledna Altvaterturm na Wetzsteinu je svým historickým obsahem stavebním kamenem společného evropského domu, v němž není místo pro přemrštěný nacionalismus, netoleranci , národnostní nesnášenlivost či zvůli.

Der Vorgänger, in etwa gleicher Form und Größe, war beginnend im Jahr 1904 als Habsburgswarte in Sudeten-Schlesien (Ostsudeten) vom Mährisch -Schlesischen Sudetengebirgsverein errichtet worden. Ab 1912 war der Turm für die öfentliche Nutzung frei. Mit dem Niedergang der Habsburger Monarchie zum Ende des Ersten Weltkrieges und der Gründung des tschechischen Nationalstaates wurde der Namedes Turmes geändert. Er trug von diesem Zeitpunkt an den Namen des Berges, auf dem er in 1492 Meter Höhe errichtet worden war. Der Turm wurde in der Folge zu einem immer beliebteren Ausflugsziel für Jung und Alt. Mit der Vertreibung der sudetendeutschen Bevölkerung nach dem Zweiten Weltkrieg blieb der Turm seinem Schicksal überlassen, bis er schließlich einstürzte. Die verbliebenen Reste wurden danach gesprengt. Etwa 480 Kilometer westlich des Altvatergebirges wurde 1902 nach mehrjähriger Vorbereitung in nur drei Monaten Bauzeit ein Bismarckturm durch dem Zweigverein des Thüringerwald -Vereines auf dem Wetzstein bei Lehesten auf 792 Metern über dem Meeresspiegel errichtet. Der Turm bestand in seinen Grundmauern aus einem regelmäßigen Achteck, das in eine Röhre von etwa drei Metern Durchmesser überging. Nach einer steiernen folgte eine Wenndeltreppe aus Stahl mit einer abschließenden Aussichtsplattform. Bei einer Höhe von 21. 5 Metern konnte die Besucher einen herrlichen Rundumblick genießen. Die Sommerfrischler insbesondere aus den Regionen um Berlin und Leipzig, sorgten über Jahrzente dafür, das recht kärgliche Leben der Menschen in dieser Region zu verbessern. Die jährlich stattfindenden Wetzsteinfeste wurden zur Tradition. Während des Zweiten Weltkriegs und der nachfolgenden Grenzbefestigungen der DDR erfolgten keine Erhltungsmaßnahmen am Turm. Es zeigten sich bald durgehende Risse, die den Fugen zwischen den gelben Greppiner Radialsteinen folgten. Bereits während der Planung der militärischen Anlagen auf dem Wetzstein, die nach ihrer Errichtung der Luftüberwachung dienten, wurde der Bismarckturm 1979 gesprengt. Drei Jahre vorher, 1976, fanden sich Heimatvertriebene, damals noch junge Männer, aus dem Altvatergebirge zur Gründung des Altvaterturmvereins in Langgöns in Hessen zusammen. Sie setzen sich zum Ziel, den in ihrer Heimat abgebrochenen Altvaterturm in Deutschland neu zu errichten. Mit der suche nach bautechnischen Untelagen des abgebrochenen Altvaterturmes und nach einem geeigneten Bauplatz sowie der Erarbeitung von Entwürfen eines maßstäblich verkleinerten Bauwerks verstrichen die Jahre. Gleichzeitig wurde eine Spendeaktion gestartet, die gegenbenfalls unter Nutzung von Földergeldern-die Finanzierung sichern sollte. Für mehrere Standortedes neu zu errichtenden Turmes wurden Bauvoranfragen formuliert. Unter anderem ging es um Standorte in hessen, Rheinland-Pfaltz und und Nordhein-westfalen. Nach der Wiedervereinigung der beiden deutschen Staaten eröffneten sich neue Horizonte. Anlässlich der Begründung einer Partnerschaft zwischen Neustadt am Rennsteig in Thüringen und Ehringshausen in Hessen erfuhr der sich neu etablierende Thüringerwald-Verein von der Absicht des Altvaterturmvereines. Ein Kontakt zur Stadt Lehesten wurde 1995 schnell hergestellt. Nach einer Zeit des "Abstantens" kam es zu Erarbeitung eines Planungsvorentwurfes für die Errichtung des Turmes auf dem Wetzstein. Das Verfahren selbst wurde durch den Stadtrat Lehesten begleitet und von der Verwaltung hinsichtlich Inhalt, Umfang und Terminierung der Einzelschritte gemeinsam mit dem Landkreis Saalfeld-Rudolstadt, dem Türinger Forstamt und dem Thüringer Landesverwaltungsamt zum Abschluss gebracht. Mit dem Bescheid des Thüringer Landesverwaltungsamtes vom Oktober 1998 waren die baurechtlichen Weichen für den Beginn gestellt. Weitaus schwieriger gestaltete sich die Finanzierung des Vorhabens. Obwohl die Spendefreudigkeit der Mitglieder des Vereines zugenommen hatte, klaffte noch ein erhebliches Loch bis zur Sicherung des Finanzbedarfes, der auf etwa 2,6 Millionen Mark prognostiziert war. Verhandlungen über mehrere Monate mit dem Thüringer Wirtschaftsministerium fürten zu keinem Ergebnis. Dennoch erfolgte am 11. April 1999 auf dem Wetzstein ein symbolischer Spatentisch. Der Festakt gestaltete sich zu einem wahren Volksfest, und nicht wenige Mitglieder des Altvatervereines sowie ältere Einwohner von Lehesten hatten Tränen der Freude und Rührung in der Augen, als auserwählte Personen den ersten Spatentisch vornahmen, schrieb die Ostthüringer Zeitung am 14. April 1999. Besonders nach diesem Erreignis hat der Altvaterturmverein viele Freunde und Gönner gefunden, die das Vorhaben weiter begleiteten. Die Auflage einer neuen Initiative der damaligen Bundesanstalt für Arbeit unter dem Titel "Vergabe-ABM" zur Sicherung und Schaffung zusätschlicher Beschäftigung wurde zunächst mit Skepsis aufgenommen. Nach Abklärung von Rahmenbediengungen für die Beschäftigung von arbeitslos gewordenen, qualizifizierten Bauarbeitern erfolgte eine Vereinbarung mit dem Arbeitsamt Jena, die die Bereitstellung von Fördermitteln äquivalent zum zu erbringenden Arbeitszeitumfang in Vernindung mit dem zu realisierenden Bauvolumen in Aussicht stelllte. Der Baubeginn war damit auf den 1. November 2000 festgesetzt. Die Arbeiten begannen zügig und konnten auch während des ersten Winters 2000/2001 durchgängig fortgesetzt werden. Im folgenden Winter wurden die Baumaßnahmen unterbochen, um sie dann in der Frühjahrsperiode 2002 fort zu führen. Infolge der zwischenzeitlich eingetretenen Insolvenz des beauftragten Betriebes entstand eine nicht vorgesehene Arbeitspause von etwa vier Monaten. Es wurde eine neue Firma gefunden, die dann den Bau fortsetzte. Der Bauherr, vertreten durch den Vorsitzenden des Altvatervereins, Herrn Kurt Weese, wurde in eine ungewöhnliche Situation versetzt. Er war gleichzeitig Beaufragter des neuen Auftragnehmers und fungierte fortan als Bauleiter vor Ort. Es folgten Festeinstellungen von Arbeitskräften die arbeitslos geworden waren. Unter Mitwirkung von Nachauftragnehmern, überwiegend aus dem Nahbereich, konnte das bauwerk zu einer Reife geführt werden, die die Festsetzung der Einweihung auf den 28. August 2004 ermoglichte. Zum Fest kamen mehr als 6800 besucher aus nahezu allen Ländern der Bundesrepublik, aus der Schweiz, aus Österreich, auch aus der Tschechischen Republik waren Vertreter der Evangelisch-Lutherischen Kirche angereist. Aus Polen präsentierte sich eine Gesanggruppe, die bereits seit mehreren Jahrenenge Beziehung zum Lobensteiner Chor des Bundes der Vertriebenen unterhält. Besonders der ökumenische Berggottesdienst zu Beginn des ersten Festtages und der katolische Gottesdienst zu Beginn des zweites Tages manifestierten den Grundsatz des Altvaterturmvereines: Nicht Rache und Vergeltung, sondern Versöhnung ist das Ziel unseres künftigen Handelns. Nach der Festrede des Vorsitzenden kamen mehrere Persönlichkeiten des öffentlichen Lebens zu Wort. Mit der Verleihung der Verdienstmedaille des Verdienstordens der Bundesrepublik Deutschland an der Vorsitenden, Herrn Kurt Wese wurde gleichermaßen die Arbeit des gesamten Vereins, seiner Helfer und Sponsoren gewürdigt, die an der ehemaligen Grenze zwischen Ost und West ein Bauwerk errichteten, das nicht nur ein Zeichen der Versöhnung in Europa setzt. Das aus Keller-, Erd- und neun Obergeschossen bestehende Bauwerk mit seinem auf 824 Metern über dem Meerenspiegel reichenden Aussichtbereich erfüllt so gleich mehrere Funktionen. Im Erdgeschoss befinden sich zwei Gasträume mit zirka 50 Sitzplätzen. Darin wird heimatgeschichtliches Gut gezeigt. In den Nietschen der Außenfassade werden die schlimmsten Ereignisse der Jahre 1945/1946 dargestellt. Die mit Holz gekleideten Wände der Gasträume des Turmes schmückten Wappen, die von Heimatgemeinden gestiftet wurden. Im Keller des Altvaterturmes ist eine Kapelle eingerichtet. Als Schutzpatronin wurde die Heilige Elisabeth gewählt. Es ist ein Ort der Bewahrung und Vertiefung der Ökumene. An der Wänden der Kapelle sind auf Steintafeln die Namenszüge, vornehmlich der Orte des Altvatergebirges, eingemeißelt. Sie geben Auskunft über die Anzahl der Einwohner um 1939, die Zahl der im Zweiten Weltkrieg Gefallenen und über die Zahl der Menschen, die durch Willkür und der Vertreibung ihr Leben verloren haben. Sie sind auch Zeugnis dafür, dass die Besiedlung hier der Sudeten bereits in 12. und 13. Jahrhundert überwiegend durch deutsche Siedler aus den heutigen Räumen Thüringens, Frankens uns Sachsens erfolgte. "Von böhmischen Herrschern gerufen, kommen viele Deutsche über die Randgebiete Böhmens ins Land; Bergleute, Bauern und Gewerbetreibende. Sie werden vielfach privilegiert und gründen Städte nach deutschen Recht". In Stein gehauen sind auch in der Elisabethkapelle Namenszüge deutscher Siedlungsgebiete Osteuropas, deren Bestand ebenfalls seit mehreren Jahrhunderten nachgewiesen ist. Der Altvaterturm mit seinen geschichtlichen Zeugen ist somit nicht nur zur Erinnerung an die Vertreibung von Menschen nach dem Ende des Zweiten Weltkrieges aus dem Sudetenland (jetzt Tschechische republik), sondern auch aus anderen Gebieten des Ostens, als Mahnmal für nachfolgende Generationen errichtet. Mit dem Wissen der geschichtlichen Wahrheit war die Vertreibung der Menschen aus ihrer Heimat ein radikaler antidemokratischer Akt zu Lasten einer Volksgruppe, genau wie zuvor die Besetzung dieser Gebiete durch das nationalsozialistische Deutschland ein Akt der Aggresion und Annexion war. Leidtragende waren Menschen, die in diesem Gebiet lebten. Es steht außer Zweifel, dass nicht die Saldierung der Schuld der Beteiligten am Verlust an materiellen Werten, schon gar nicht an zugefügtem Leid, die Lösung für einen künftig gemeinsamen Weg zwischen Deutschen, Tschechen, Polen und anderen völkern sein kann. Die Anerkenntnis auch eines eigenen schuldhaften Verhaltens nach dem Ende des Zweiten Weltkrieges durch die beteligten Nationen, einßchlieslich der Allierten und der Verzicht auf jegliche Wiedergutmachungsanprüche ist die Voraussetzung dafür, das mit Rückblick auf die Geschichte, unter Wahrung von Toleranz, künftig ein friedvolles Zusammenwirkten gesichert werden kann. Das Altvaterturm auf dem Wetzstein ist mit seinen geschichtlichen Inhalten ein Baustein für ein gemeinsames europäisches Haus, in dem übersteigerter Nationalismus, Intoleranz, Völkerhass und Willkür keinen Platz haben.